|
Popice se v písemných
pramenech poprvé připomínají v roce 1291, kdy byly
prodány dolnokounickému klášteru. Jejich
název v německé podobě Popicz naznačuje, že se původně
jednalo o ves příslušející některému
kostelu nebo knězi. Již dávno předtím však
poblíž dnešní vsi východním směrem
stálo několik starých slovanských osad.
Slovanský živel byl někdy v první půli 13. století
nahrazen německými kolonisty, kteří založili novou osadu
podél cesty vedoucí od Hustopečí k Vranovicím.
V roce 1249 získal Popice s celým
mikulovským zbožím Jindřich z Lichtenštejna. Rod
je však nedržel dlouho a už v roce 1291 je prodal
zmíněnému dolnokounickému klášteru.
V 15. století přešla část obce zpět do
držení Lichtenštejnů a po zrušení
kláštera v Dolních Kounicích se majiteli
zbytku obce stali páni z Lomnice. Z té doby také
pochází tvrz nad obcí na
návrší zvaném Mohyla, která sloužila
jako ochrana před různými
nájezdníky. Ve své původní
podobě to byla srubovitá patrová stavba o rozměrech 6 x 6
m, která zanikla někdy po roce 1420.

Skica vytvořená PhDr. Josefem Ungerem po jeho
průzkumných pracích v r. 1969.
První polovina 17.
století přinesla několikerou změnu majitelů obce a to hlavně v
důsledku pohrom Třicetileté války. Od r. 1648 až do poloviny
19. století obec vlastnili Dietrichsteinové z Mikulova.
Po roku 1850 byla obec začleněna k soudnímu okresu
Hustopeče.
Otisk
razítka z r. 1851
Dne 8.října 1938 byla obec od Československa
odtržena a připojena k landrátu mikulovskému.
Popice patřily k poměrně bohatým vsím, neboť
značnou část poddanské půdy zabíraly vinice.
O jejich kvalitě svědčí
i to, že víno z popických vinic bylo dodáváno i na český královský
stůl.
|